Adu píše

Stalo se tak jednoho brzkého adventního rána, zatímco celý dům ještě spal. Já už ale ne. Opatrně jsem ze sebe odhrnula peřinu, abych neprobudila svého milého, který vedle mě tak sladce oddychoval. Dotkla jsem se bosými chodidly studených parket, což mě rázem probralo. Potichounku jsem zavřela okno, vyplížila se z ložnice a zamířila do koupelny. Před zrcadlem jsem si prohrábla vlasy a usmála se na sebe. "Hm, stejně jsem takhle krásná," pomyslela jsem si a cítila se, jako bych sama sebe objala. Opláchla jsem si obličej a vyčistila zuby. Bylo ještě opravdu brzo, den sotva začínal, a tak jsem si dovolila ještě zůstat v pyžamu. Večer předtím jsem napekla dvojitou dávku lineckého cukroví, povedlo se mi ještě lépe než loni, byla jsem na něj tedy náležitě hrdá. Chtěla jsem svého brzkého probuzení nějak využít, a tak jsem se rozhodla, že všechna linecká kolečka slepím marmeládou k sobě. Tou marmeládou, co jsem před pár dny dostala od moc milé paní z Ukrajiny, které pomáhám s češ...